Ano, to je mé celoživotní vyznání. Jím jen z drobků spadlých na zem, obrazně řečeno. Vyjdu-li z evangelijního příběhu ženy, která měla toto před Kristem přiznat, aby tím vyjádřila svojí pokornou závislost na Boží dobrotě (Matoušovo evangelium 15:21-28), přiznávám spolu s ní, že je to i má zkušenost. I já žiju jen z toho, co kdo kde kdy řekl, napsal, natočil či namaloval, dávno před námi i v dnešní době udělal, zkrátka co se v určitém tajemném duchu dostalo až do jednoho zapadlého města ke mně, a přitom to bylo k "snědku". A jsem samozřejmě nesmírně rád!
Když ovšem toto zmíněna žena Syrofeničanka přiznala, nejen že byla okamžitě Ježíšem oceněna, ale byla také ihned uzdravena její vážně nemocná dcera. Její potomek - výraz nastupující generace. A to je i mé přání. Totiž aby lidé v mé lidské blízkosti byli - tak jako já - vnitřně uzdravení vlivem dávno osvědčených příběhů, které bych se rád pokusil s vašim dovolením pro nás pro všechny nově interpretovat. Dovolíte mi to prosím? Předem děkuji.
Jiří Kantor