Osvobození posedlého v Gerase
Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil." Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. |
Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se. |
Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. |
Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš. (Lukášovo evangelium 8:26-39, ekumenický překlad Bible) |
Vážení čtenáři, milí přátelé. I v dnešním nanejvýš napínavém vyprávění jde spisovateli Lukáši o to ukázat nám, kdo je Ježíš Kristus. Je ten, který přichází za konkrétním člověkem, a to i když je někde duchovně daleko v krajině gerasenské naproti Galileji – tedy z pohledu pravověrného Izraelity: z míst velice nečistých, a proto krajně bezbožných. I tam ovšem Ježíš za námi přichází. Proč? Protože nás má Bůh rád. Co na takových místech ovšem jeho Syn dělá? Zachraňuje nás skrze své slovo. Jeho slovo má totiž takovou moc, že uzdravuje i mnoho let posedlého muže. I dnes je kolem nás mnoho spirituální nečistoty, kterou Písmo demaskuje jako démonické zlo. Jak se projevuje? Hlavním znakem je, že lidé nemohou sami za sebe rozhodovat, zda budou následovat Hospodina. Například se věnují předvídání budoucnosti. Když pak ale chtějí začít se modlit ke Kristu, mají vážnou duchovní zábranu. Zažil jsem to mnohokrát především u těch, kteří chtěli Krista více poznávat. Zkrátka to nešlo. Byli v jakési začarované izolaci, kleci. |
Pokračujme ale v našem dnešním příběhu: Abychom uznali Ježíšovu osobu za „Syna Boha nejvyššího“, - stejně jako onen vnitřně uvězněný muž – potřebujeme si trochu do dnešního jazyka přeložit, z čeho všeho byl muž osvobozen. Předně musíme podotknout, že toho bylo více. Slůvko „legie“ vychází z vojenské terminologie a označuje římský pluk o čtyřech až šesti tisících vojáků. Tolik měl nečistých duchů! Navíc příbuzné řecké slovo „legere“ - „nabírat“ odkazuje na jeho neustále rostoucí vliv. Takže začnete jednou skleničkou alkoholu týdně, a skončíte celou flaškou každý den, řečeno velice zjednodušeně. Nám však jde nyní o způsoby nesvobody tohoto nešťastníka. Kdo vůbec byl? Proč dopadl, jak dopadl? Jak to, že se dostal, kam až se dostal? |
Neznáme podrobnosti. Můžeme ale s trochou představivosti domýšlet: Pravděpodobně byl vždy velice (1) osamocen. Bydlel na pustých místech, dokonce mezi hroby, nebo přímo v hrobech. Tím jako by na sebe prozrazoval, že se cítil blíže smrti než životu, který se naopak odehrával v městě a okolních vesnicích. Možná prožíval opakovaně odmítnutí od většinové společnosti. Nevíme proč. Ale v obecném slova smyslu zřejmě proto, že byl trochu odlišný než ostatní, nebo že po určité odlišnosti toužil. Společnost ho ale opakovaně odmítala, a tím nepřímo donutila k ústupu na její okraj. Také muž z našeho příběhu toužil po (2) maximální svobodě. Vždy, když byl spoutáván řetězy a okovy, vždy byl někým a někde hlídán, - tedy někde, kde rozhodně být nechtěl, - následně pouta přerval, všechny přemohl hnán démonem na pustá místa pryč od lidí. Zkusme si to prosím trochu představit, jak se ho lidé museli štítit. Jaké obavy z něj museli mít. Jaké pověsti se o něm museli šířit. Ty pravdivé, i ty přibarvené. Zkrátka: nikdo mu neuměl pomoci, co hůř: nikdo ho neměl rád. Dnešní sociologové zdůrazňují: osobní problémy člověka vždy souvisejí s problémy celé společnosti a naopak. Všechno souvisí se vším. Každá doba má své přednosti i své oběti. |
Přichází ale velice osobní Ježíš. Osvobozuje ho pouhým svým slovem. Zbavuje ho tíhy své minulosti i přítomnosti. Koná z něho člověka skutečně svobodného. (1) Obléká ho jako výraz obnovené sebeúcty, stejně jako mu vrací (2) zdravý rozum, aby se mohl orientovat, jaká je realita. Ovšem nejen to. Zachráněný muž má také (3) touhu následovat Ježíše, kamkoliv půjde. Má novou motivaci něco dělat, něco vytvářet. Chce konečně žít! Ale jen, nutno dodat, v blízkosti svého Zachránce Ježíše. To také následně bude, ale nakonec ne podle svých přání. Bude žít v blízkosti Ježíše, ale jinak. Ne doslova, ale skrze své vlastní svědectví, jak se ho Bůh dotkl. A právě v tomto je dnes síla poselství pro nás. Když druhým „doma vyprávíme, jak veliké věci nám učinil Bůh,“ jsme ve skutečnosti v nejtěsnější blízkosti vzkříšeného Krista. Náš život je totiž ukazatelem na živého Pána. Naše osobní záchrana Ježíšem Kristem je nadějí pro všechny uvězněné ve svých představách o různých podobách svobody, které jsou ovšem ve skutečnosti jednou velkou nesvobodou. Pravá svoboda je totiž nepodléhat svých žádostem. Nebýt strháván lákadly tohoto světa. Být imunní hříchu. Vždyť už starý Izrael jako výraz putujícího Božího lidu měl vzít vážně varování od samotného Hospodina pro život v nové zaslíbené zemi - tedy pro svůj nejosobnější vztah s Bohem: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil." (5M 18:9-14). Lidé kolem nás samozřejmě i dnes touží po duchovních věcech. Člověk je přece duchovní bytost. Například hned po ránu čtou snáře a horoskopy, aby se dozvěděli, co je ten den čeká a na co si mají dávat pozor. Fascinují je mnohé pohanské praktiky, díky kterým se cítí být více nad věcí, více IN. Uctívači Hospodina ovšem mají důvěřovat jeho laskavému vedení. Vždyť jedině On ví, co je pro nás v jakoukoliv chvíli to nejlepší. Naší ochranou proto naopak může být, že o mnohém, - včetně naší budoucnosti, - moc nevíme |
Vraťme se ale ještě na chvíli k našemu příběhu z Lukášova evangelia: Uzdravený muž se stává pro celý svůj kraj kazatelem spravedlnosti. Všem říká, jak veliké věci mu učinil Ježíš. Hospodinu nešlo jen o záchranu jednotlivce, byť to tak vždy v našich rodinách a v našem okolí začíná. Chce oslovit celý kraj. Jejich první reakce na Boží zázrak byl ovšem strach a prosba, aby Ježíš odešel. Tedy maximální odměřenost, dezorientace, vnitřní nejistota až zoufalství, co si o tom všem mají myslet. Ježíš to respektuje. Netlačí na pilu. Zmocňuje ovšem okamžitě svého nového učedníka k pokračující trpělivé službě. Duch moudrosti ho dále povede, jak se těmto lidem přiblížit, a jak jim účinně pomáhat. Ano, vážení čtenáři, Ježíš je sice nyní v nebi ve slávě, jak praví závěr Lukášova evangelia. Fakticky je ale také na každém místě skrze nás, kteří chceme s ostatními sdílet náš životní příběh. Jeho hlavní výzvou přece je: jak Bůh v Kristu hledá, co zahynulo. Modlím se, abychom na to byli hrdi. Modlím se, aby moc vzkříšeného Vysvoboditele zakusili mnozí nesvobodní v našem okolí. Bůh má přeci každého člověka nevýslovně rád! Vždyť proč by se měli obracet ke "kováříčkovi" skrze mnohé spirituální praktiky, které mohou vést až k duševním poruchám, a ne přímo ke "kováři" v jediném pravém Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu - Pánu celého vesmíru? Proč by měli ztrácet svojí drahocennou svobodu, když v ní naopak mohou růst?? |
„Děkujeme ti, nebeský náš Otče, za dokonalou záchranu ve svém Synu - našem společném Spasiteli a Pánu Ježíši Kristu, - a to skutečně pro každého člověka. Tak veliká je, Otče, tvá láska! Děkujeme, že jsi ho poslal i do našich životů plných svázaností a zlozvyků. Prosíme tě, abychom měli odvahu to sdílet s ostatními v našem nejbližším okolí. Ke tvé veliké cti i slávě! Amen.“ |
Slovo na cestu: „Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě.“ (1. list Timoteovi 4:1-5, ekumenický překlad Bible). |
Požehnání: „Pán buď s tvým duchem. Milost s vámi.“ (1Tm 4:22).
|