Dal jsem vám příklad, čiňte podobně
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš." Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
(Janovo evangelium 13:1-17, ekumenický překlad Bible)
Celosvětová krize mužství i celospolečenská krize v respektování autorit - počínající v rodinách a ve školách, a končící na úrovní celosvětové politiky – má svůj základ, podle odborníků, v absenci dobrých vzorů. Zkrátka chybí nám dobré příklady. Když tedy Ježíš v našem dnešním příběhu vysloví, že nám dal příklad, a to doslovný, - abychom dokonce konali to samé, co on (!), - měli bychom se nad jeho výzvou vážněji zamyslet. V čem nám má být vlastně vzorem? Co máme konat naprosto stejně jako on? Jinými slovy: co nám chtěl evangelista Jan dnešním textem o umývání nohou učedníků nadčasově říci?
Pokusím se jít přímo k věci. Ježíš jako výraz dokonalého muže - nám poslaného od Boha aktivně vstupuje do nejpřízemnějších potřeb svých učedníků, aby jim posloužil v tom, v čem byla jejich největší momentální nouze. Tehdy bylo zvykem, že nohy umývali, a někdy také ošetřovali, otroci v domě hostitelově, nebo ti, kteří byli společensky na nejnižší úrovni. Pokud nebyli otroci, tak nájemní služebníci, nebo ženy či děti. Umýt hostovi nohy ve skutečnosti znamenalo vytvořit mu co nejpohodlnější okamžik. Měl se cítit, jak v bavlnce. Měl se cítit maximálně přijatý. Když toto naopak činí Ježíš jako jejich Rabín - místní duchovní učitel a vůdčí morální autorita - znamená to pro jeho následovatele symboliku, určitý typologický obraz, že správný duchovně-lidsky postoj je především umět vstoupit do aktuálních potřeb svých nejbližších. A to je, panečku, veliká výzva!
Co to může dnes prakticky znamenat ve vztahu k mým dětem a k mé rodině? Jak to může vypadat ve vztahu k mým přátelům a známým? Jak se toto může promítat ve vztahu k naší společnosti? Primárně ovšem z kontextu našeho evangelia: jak toto aktualizovat ve vztahu k našim sourozencům v Kristu, tedy k těm, kteří chtějí Ježíše následovat? Zajímá-li Vás, vážení čtenáři, k tomuto více, nezapomeňme prosím, že celý příběh pokračuje v Janově svitku až do 16. kapitoly, kde v tzv. horní místnosti Ježíš velice konkrétně promlouvá svým nejbližším do duše, které také nazve svými přáteli, a vše vrcholí následující kapitolou, kdy je v modlitbě odevzdává svému nebeskému Otci. Modlí se za jejich jednotu, a tak dobré svědectví tomuto světu. Doporučuji si v klidu přečíst.
Zpátky ale k významu „umývaní nohou“ v dnešní době. Nohy mohou symbolizovat nejen naší existencionální stabilitu nebo nestabilitu, ale také konkrétní směrování za určitým cílem, nebo naopak postávání na místě, případně bloudění v začarovaném kruhu. Ježíš je umývá, aby byli připravené si jednak (1) odpočinout, aby ovšem za malou chvíli (2) vyšli správným směrem. Ježíš v roli hostitele našich životů se stará, abychom naše příběhy prožili co nejpohodlněji, tedy co nejpříjemněji a nejlépe. Nejde Mu podle mé interpretace dnešního textu, abychom se strhali výkonem, ani prospali k pocitu marnosti. Chce, abychom si s Ním uměli život maximálně užít. A to se děje jedině, když prožijeme, že jsme součásti těch druhých, tak jako oni zase nás. Nejšťastnější lidé na zemi jsou ti, kteří se našli ve službě druhým, a je vlastně pak naprosto druhotné, v jaké konkrétní podobě. Pokud je akutní, je to služba dobrá, ať se jedná o jakoukoliv profesi, činnost, nebo projev. U „umývání nohou“ totiž vždy jde o něco aktuální a pravidelné.
Ano, dnešní výzva míří k činům. Nestačí vědět, co je dobré. Důležité je to také uskutečnit, a to vždy, když je potřeba. Já bych chtěl ovšem zdůraznit poslední moment, který mi připadá důležitý. Ježíš chce být vzorem radikálním, a to v tom nejlepším slova smyslu. Co tím chci říci? Chce, aby bylo všem zřejmé, že mu jde o naprostou změnu postoje. Jedině ta člověka následně vede ke skutečné radosti ze života a pocitu naplněnosti. Uvedu pár citlivých, přesto životních příkladu: (1) Nejvíce o smyslu sexu hovoří Bible. Důvodem je především to, že ho, jak věříme, vymyslel a daroval Stvořitel svému stvoření. Když potom apoštol Pavel píše, že v této nejintimnější chvíli mezi mužem a ženou, mají oba sloužit tomu druhému, aby nebyli v pokušení využívat tuto tendenci mimo manželství, jde mu především o maximální prožitek naplněného vztahu, nikoliv o ochuzení člověka v této nejniternější oblasti (viz 1Kor 7:1-5). Nebo jiný příklad: (2) Nejvíce o potřebě obrácení se člověka k Bohu ze čtyř nám dostupných evangelií v Novém Zákoně hovoří právě naše evangelium Janovo. Důvod? Jan chce oslovit novodobé čtenáře s tehdy nejmodernějším světonázorem, tedy že člověk je vrcholem a okrasou veškerého vesmíru. Jan na tento filosofický přístup moudře navazuje a v podstatě říká: „Ano, člověk má být vrcholem stvoření. To ale nepůjde jinak, pokud se nesetká se svým Původcem. Co se stane potom? Člověk se znovu narodí – po druhé a z Boha. Pak může tento ideál naplnit, protože v kontaktu s Ním ho bude věrně zrcadlit.“
Moc bych nám všem přál, abychom objevili své pravé lidství – vrchol všeho stvoření. Jen prosím nezapomeňme, že Ježíš není jen historická nebo pro někoho odpudivě-náboženská postava. Je vzkříšený a živý, osobní a přítomný, a já věřím, že i nanejvýš atraktivní a inspirující. Jako muži (manželovi a otci), kazateli i celkově jako člověku je mi především příkladem a vzorem. Amen.
„Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, že ses mi dal poznat v té nejosobnější rovině našeho vztahu jako můj služebník, přítel a Pán. Děkuji, že jsi mi pro to otevřel srdce i mysl. Děkuji ale také za všechny, ve kterých jsem tě mohl vidět žít. Prosím, abych tě mohl zase ukazovat druhým, byť vím, že zůstávám člověkem, který stále potřebuje tvé pravidelné očišťování a obnovu, povzbuzování i nápravu. To otevřeně přiznávám. Amen.“
Slovo na cestu: „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (List Galatským 6:7-10, ekumenický překlad Bible).
Požehnání: „A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen." (List Židům 13:20-21).