Jím jen z drobků spadlých na zem

     Potom jí její tchyně Noemi řekla: "Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře? Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen. Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit." Odpověděla jí: "Vykonám všechno, co mi říkáš."

(Kniha Rút 3:1-5, ekumenický překlad Bible)

     Milí přátelé, vážení čtenáři. Hebrejský význam jména "Rút", tak jako poselství celé knihy Rút, je "občerstvující". Hospodin nás chce skrze svou služebnici občerstvit, osvěžit, napojit, zkrátka nějak velice konkrétně pozvednout. Co je ovšem onou živou vodou? Je to Boží milosrdenství „chesed“, které se dá také vyjádřit slovy: solidarita s druhými, kteří to nejvíce potřebuji. V našem příběhu její tchýně Noemi, která přišla o všechno: nejdříve o svého muže, pak o své dva syny bez dětí, tedy podle židovského myšlení: o svojí rodovou budoucnost.

     Vrací se do svého rodného města Betléma, aby se alespoň připojila ke svému lidu v zemi Izrael. Snacha Rút ovšem tuší, že se tak Noemi přibližuje ke svému jedinému pravému Bohu. Proto jí hluboce lidsky neopouští, i když jí to Noemi několikrát nabízí. Rút touží po společenství s Bohem skrze aktivní pomoc Noemi. Boží milosrdenství se tak mocně rozlévá v tomto neobvyklém vztahu.

     Nejde však jen o dojemný příběh. Celá kniha je vlastně povzbuzení k věrnosti Mojžíšovu Zákonu jako výrazu pokorné oddanosti Božího člověka k Hospodinu, a to i když je mu nejhůř. Židé tuto knihu dodnes čtou během svátku letnic – tedy v čase, kdy se má děkovat za úrodu. Někdy je velká, jindy malá. Nám však dnes půjde o jediné: říct si, jak se milosrdenství chesed může probouzet v nás. Jak tedy? Vyjdeme-li z příkladu občerstvující Rút, tak jde vlastně o to hledat Boží království především v člověku, který je nám nejblíže. Potřebuje naši solidaritu.

     U Noemi to nebyla jen praktická potřeba, že už neměla síly chodit na pole do práce, aby se sociálně zaopatřila. Byla to také její potřeba lidské blízkosti, přátelství, společenství. Kolik lidí v naší vlastní rodině nemá komu říct, jak se zrovna cítí, co ho provází, z čeho se raduje nebo rmoutí? Sdílení našich emocí, spoluprožívání hezkých myšlenek, společné zastavení se u klíčových vzpomínek, jednoduše řečeno: oslava vzácného života, který pojí, nikoliv rozděluje. K tomu všemu nás může kniha Rút povzbudit.

      My jsme ovšem v úvodu četli zajímavý text. Noemi vymýšlí pro Rút plán, jak aktivovat tzv. levirátní právo*, tedy jak využít zaslíbení Božího slova pro její potřebu. To ale nepůjde bez odvahy víry, která se má potvrdit aktivním činem, kde ale zároveň hrozí zostuzení Noemi i Rút. Přesto ho Noemi naplánuje a Rút uskuteční. Všimněme si ale prosím: konají to s důvěrou, že se jich Hospodin zastane.

     A tady bych se chtěl společně s Vámi na chvíli zastavit. Abychom uměli správně využívat požehnání svatých textů, třeba v Novém Zákoně, a třeba v evangeliích nebo dopisech apoštola Pavla, potřebujeme znát nejen jeho (1) hlavní význam, - v tomto případě to bylo postarat se o mužského potomka zemřelému bratru v rodině *, - ale také znát (2) zvyklosti a rituály lidi kolem nás.

     Když nebudeme znát způsob myšlení, hodnoty, tradice našich nejbližších, jak jim můžeme v jejich vlastí řeči předat evangelium – dobrou zprávu, že také v nich může žít vzkříšený Kristus? Jak se můžeme dnešním Boázům přiblížit, když nebudeme vědět, že třeba jednou za rok čekají na Boží sen – znamení od Vševědoucího jako jisté pokračovaní požehnané úrody na kraji sýpky? Ano, mnozí kolem nás se ptají a očekávají, že k nim milostivý Hospodin bude promlouvat, když už jim daroval tolik dobrého jako v případě Boáze, nebo naopak mnoho trpkého jako v životě Noemi.

     Náš příběh končí dobře. Dobře skončí i lidské dějiny spásy. Poslušnost Rút ovšem přinesla ovoce. Narodil se syn "Obéd" – tj. "ctitel Hospodinův". Bůh byl oslaven! Také její jméno se zařadilo do jinak židovského rodokmenu Ježíše, i když byla původem Moábka. To Pánu Bohu nevadí. Rád udělá výjimku pro svojí oddanou služebnici, stejně, jako to udělal u dvou předešlých žen: Kenaanejky Támar a Jerišanky Rachab. V Ježíšově rodokmenu, stejně jako dnes v Boží rodině, mohou být všichni, kdo přijali Boží milosrdenství do svých srdcí, i do svých činů.

     Jsme, vážení čtenáři, duchovním charakterem Rút povzbuzení? Staneme se ovšem my povzbuzením pro potřebné v naší nejtěsnější blízkosti? Třeba se tak už dávno děje. Ať v nás proto přebývá a vládne ono Boží laskavé chesed, dá-li náš milosrdný Bůh. 

     „Děkujeme ti, nebeský náš Otče, že jsi se k nám sklonil v příběhu Ježíše Krista. Děkujeme, že jsi nám v něm vyjádřil své vykoupení a obnovený život v hojnosti. Prosíme tě, abychom si uměli tuto duchovní skutečnost přivlastňovat do všech našich situací. Chválíme tě za tvé milosrdenství a laskavost! Amen.“

Slovo na cestu: „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (List Galatským 6:10, ekumenický překlad Bible).

Požehnání: "Ať slunce vždycky ozařuje vaše okna, ať duha následuje po každém dešti. Ať je vám přítelova ruka vždycky nablízku, ať se naplní a povzbudí vaše srdce radostí a láskou." (Starobylé irské požehnání).