Jak ustoupit Kristu?
Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! ´ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.
Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“
(Markovo evangelium 1:1-8, ekumenický překlad Bible)
Nevím čím to je, ale čím jsem starší, tím více vzpomínám na vše krásné, silné a jedinečné, co jsem kdy mohl do dneška prožít. Například včera jsem seděl na večeři se svými přáteli v restauraci, jedl topinku a zapíjel ji gambrinusem, když z rádia zazněla píseň známého interpreta, a já pár minut zavzpomínal na okamžiky z dětství, kde všude mě tato skladba velice příjemně provázela. Abych se ale nezasnil přespříliš, rád bych se s vaším dovolením vrátil k jedné vzpomínce, a to na svého úplně prvního pastýře naší velké mládeže ještě v Havířově. Všichni jsme mu říkali Andy. Andy měl zvláštní schopnost propojovat různé typy osobnosti, sdružovat lidi. Kolem něho se všichni cítili absolutně přijati. Navíc Andy uměl skvěle vykládat poselství Písma, takže když cokoliv říkal, mělo to hlavu a patu. Když pak občas kázával v neděli, (protože u nás kázalo více mužů), vždy mě to oslovilo nejvíce. Dnes už vím proč. Andy se soustředil na myšlenky, ne na informace. Takže klidně věci nedoříkával, jen aby naznačil myšlenku a pak šel klidně dál. Podle mě věřil, že Duch svatý bude v lidech dále pracovat, takže klidně nechával mnohé nedořečené. Zkrátka nešlo mu o to, abychom jen otevírali pusinku a on dodával papáníčko, – aby z nás jinými slovy vychovával konzumní závisláky. Závislé samozřejmě na jeho nejlépe formulovaných „pravdách“. Chtěl, abychom si na mnohé přišli sami. Abychom zapojili tvůrčího ducha. Přemýšleli. A někdy se mu to, přátelé, i povedlo …
Co vám chci ale o Andym důležitého říci je fakt, že nás všechny neustále směroval na Krista. Například jsem mu jednou řekl: „To tvé kázání bylo tak hluboké, nebo tak praktické, nebo tak aktuální ….,“ a on okamžitě odpověděl: „Tak chvalme společně Pána! Je to jen jeho zásluha. Podívej, jak se mi ještě teď klepou ruce od trémy ….“ A opravdu se mu ještě chvěly. Nebo jindy jsem mu vyjádřil jistý kompliment, jak jsem šťastný, že se nám všem na mládeži velice osobně věnuje. A víte, co mi řekl? „Já zase čerpám od tebe a od vás. Věř mi, je to naprosto oboustranné.“ Takový byl Andy. Uměl ukázat na vyšší zdroj, vyšší autoritu, živého Krista. Nic si nepřivlastňoval. Žádnou zásluhu, žádnou slávu.
Jak to ovšem můžeme dělat my, zvláště v tomto období adventních svátků, kdy se někteří z nás připravujeme na příchod Krista, a to ať už to vskutku bude znamenat cokoliv? Jak ukázat na Něj, jak to vlastně také dělal Jan Křtitel? Nechci vám, přátelé, radit. Rád bych vám ale na druhé straně pověděl, co s oblibou dělám já: hovořím o svých slabostech. O pár lidech vím, že mě mají zidealizovaného, a toho se trochu obávám. O svých slabostech ovšem nechci hovořit tak, abych znovu upoutával na sebe pozornost. To bych dělal opak, než chci. O svých slabostech chci hovořit tak, aby byla zjevná Boží moc v mém životě. Ale zase si musím dávat dobrý pozor, aby to nevypadalo, že jí ti druzí nemají. Mají, a možná více než já. Tedy opět, aby to nebylo primárně o mně. Co tedy na sebe před vámi prásknu v tomto období adventu?
Teď řeknu opravdu-pravdu: já nerad mluvím s druhými o Bohu. To je síla, co? A pokud ještě čtete, rád bych k tomu dodal: vždy, když na to přijde v hospodě, na hokeji, v našem dětském pokoji nebo i v kostele řeč, sevře se mi žaludek a hrdlo, a je mi to opravdu velice nepříjemné. Když byste se mě zeptali, proč tomu tak je, tak bych se asi musel nejdříve zamyslet. (Teď si to mohu za počítačem dovolit). Řekl bych, že tomu úplně nerozumím, ale co částečně vím, jsou dva důvody: (1) Ten první souvisí se špatnou zkušeností s pár věřícími, kteří mi popravdě připadali velice účeloví, a tím zcela nevěrohodní. V některých případech až negativně naléhaví. Někde v sobě tyto zkušenosti pořád vidím, a asi podvědomě se bráním nebýt stejný. A druhý důvod? (2) Jsem na tyto věci spíše plachý muž. Introvert, který nechce o něčem tak intimním jen tak hovořit na potkání. Jak ale potom, ptám se sám sebe, mohu být svědkem vzkříšeného Krista, když o něm nechci nikomu nic říct? Jak mohu vidět nové křesťany, když nechci druhým vysvětlovat evangelium?
Osobně si myslím, - a mohu se samozřejmě mýlit, tak jako za čas tento svůj pohled něčím novým doplnit, - že právě tak, že se budu plně respektovat. Že si nebudu hrát na lidi, kterým je to naopak vlastní. Že si nebudu ubližovat neustálým porovnáváním se. Že se přijmu takový, jaký jsem. A že právě v tomto svém sebe-smíření, budu vtěleným smířením druhým kolem sebe. Možná v té neverbální rovině, možná projevy a skutky, možná úsměvem či slzami, možná více zpovzdálí než tváří v tvář, třeba v modlitbách či přáních.
Tak nám všem, přátelé, ze srdce přeji, abychom každý svým nejosobnějším způsobem mohli ukazovat na toho, který vstoupil do světa našich příběhů, k tobě a ke mně, abychom Ho mohli rozpoznávat, a cítili se přijati právě takoví, jací jsme. Amen? Amen.
„Děkuji ti Pane Ježíši Kriste, že mohu žít plně svůj vlastní život s vděčností a důvěrou. Děkuji ti za Andyho v mém životě. Rád bych jim byl také pro druhé. Prosím o tuto odvahu lásky ke všem kolem mě, zvláště pak v tomto období očekávání. A chválím tě, že jsi ke každému člověku, tak jako jsi byl vždycky, nesmírně osobní! Amen.“
Slovo na cestu: Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení …“ (Kniha Kazatel 12:1).
Požehnání: „Ať ti Hospodin žehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní nad tebou svojí tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svojí tvář a obdaří tě pokojem.“ (Aronské požehnání ze 4. Mojžíšové 6:24-26, ekumenický překlad Bible).