Ježíšova modlitba za církev
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
(Janovo evangelium 17:6-19, ekumenický překlad Bible)
Dnes spolu můžeme, milí přátelé, spoluprožívat modlitbu Božího Syna, respektive její krátkou část. Celá modlitba je napsaná v 17. kapitole Janova evangelia. Neptejte se mě ale prosím, odkud Jan věděl její přesné znění. Zkrátka napsal to, co nepochybně věděl, stejně tak jako napsal to, co chtěl, abychom o vztahu mezi Ježíšem a jeho Otcem v nebesích věděli. Motiv? Zřejmě chtěl, abychom prohlédli, že tudy vede cesta i pro nás. V čem konkrétně? Ve třech na sobě závislých podnětech. Pojďme si je nyní prosím společně rozebrat:
(1) Ježíš se přimlouvá za své učedníky, kterým odhalil, kdo je jejich nebeský Otec Bůh. Přitom zajímavý je i přístup Ježíše. On to jednoduše bere tak, že mu tyto jeho nejbližší lidi, poslal do života Bůh. A sebe na druhé straně vnímá jak určitého zprostředkovatele této Boží vůle, prodlouženou ruku Jeho péče o jeho milé. Kolik trápení bychom si v životě ušetřili, kdybychom své nejbližší také přijímali jako ty, které nám na čas svěřil náš Otec v nebesích, kterému vrcholně patří každý člověk. Kolik svobody bychom tímto přinesli sobě, svým rodičům i dětem, přátelům i známým, společnosti, do které patříme, i svým bratřím a sestrám v Kristu. Ježíš své učedníky Otci vydává, protože věří, že i jemu samému byli na čas svěření. Nyní se jich i sám před sebou vědomě vzdává. Jsme na to ovšem připraveni my, například jednou u svých děti, aby mohli jít svojí vlastní cestou, nebo u svých přátel, aby z nás cítili, že si na ně neděláme nárok, nebo u našich životních protějšků, že je vnímáme jako nevýslovný dar v našem společném příběhu? S tím ovšem souvisí druhý podnět:
(2) Ježíš se přimlouvá za své učedníky, aby byli chránění před zlem. Jeden z praktických důvodů, proč jsem věřící člověk, je ten, že chci žít pod Boží ochranou. A jeden z největších důvodů, proč se za své děti a přátelé pravidelně modlím je, aby žili pod Boží moci, chránění zlého vlivu, kterému člověk sám ze svých sil nemůže odolat. Nemodlím se tedy za věci, které mohu ovlivnit, ale právě naopak za ty, které ovlivnit nemohu, jako je bezpečná cesta v autě (tam i zpět), dobrý životní partner jednou u mých dětí (aby se tragicky nesekli!), nebo milost před nemocemi, které by byli zbytečné a marné. Rozhodně tedy mé křesťanství není jen teorie pro pousmání mého okolí nade mnou. Zažil jsem zlo v jeho likvidačních účincích, a netoužím mu dále podléhat. Tak i náš Pán Ježíš se takto přimlouvá za své učedníky, aby je zlo, u kterého naznačuje, že je dokonce personifikováno, zosobněno - tedy s určitou inteligenci i záměrem nad námi - proto je řečeno: „zlý“ - neměl nad nimi moc. Pak ale ovšem musíme zmínit i poslední věc:
(3) Ježíš se přimlouvá za své učedníky, aby v sobě našli plnost své radosti. Slůvko „plnost“ z původního jazyka neznamená nic jiného, než absolutní dokonalost, úplnost, vrchní hladinu vína ve sklenici, ano, nic míň, než vrchovatou míru radosti. Tato radost pramení z užívání si života, a pravé užívání je možné jedině, když Vás míjí strategie zla, a když Vás druzí nezpředmětňují (neberou jako svůj majetek) – což vede k nevýslovnému otroctví, nebo naopak nezbožšťují (když Vás vnímají jako vrchol všeho bytí) – to zase vede časem k hrozné vnitřní izolaci. Obojí určitě znáte. Plnost životní radosti u Ježíšových následovatelů tedy pramení ze skutečnosti, že jim byla zjevena Boží blízkost, ve kterou uvěřili. V té chvíli ovšem přijali svojí novou životní roli, kterou je jejich synovství v Bohu. Pisatel Jan dokonce používá slova jako „nové narození – znovuzrození“, a myslí tím doslova nový život v každém, kdo uvěřil, že Ježíš je Spasitel světa. Plnost radostí je tedy dar, který se nabízí každému, kdo jim nepohrdá, ale cení si ho nadevše ve svém životě.
Jak tedy závěrem shrnout poselství modlitby Ježíše za každého, kdo Ho chce skutečně následovat? Žijeme jistě především v dobrém stvoření, kde ovšem také zlo má své významné místo. Obojí se nás dotýká, a neptejte se mě prosím proč. Abychom my a naši nejmilejší mohli v tomto prostředí žít naplněný příběh, chráněný a požehnaný, potřebujeme Orlí křídla, Laskavou náruč, Pevný štít, Anděly strážné – zkrátka Někoho, kdo nám nikdy nepřestane krýt záda. Přál bych si, aby Vás o tom dnešní Ježíšova přímluva za každého z nás ve Vašem srdci a navěky přesvědčila. Amen.
„Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, za přímluvy Ježíše v Getsemanské zahradě. Děkujeme Ti, že nám v Něm opakovaně ukazuješ, jak o nás všechny hluboce stojíš, když on vědouce, že za chvíli projde utrpením, myslí především na nás. Obdivujeme Tvojí lásku a ceníme si jí. Kéž bychom jí i my všichni postavili na své první místo v životě. O to Tě prosíme v souladu s Tvojí dobrou vůli. Amen.“
Slovo na cestu: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ (List Římanům 8:31b-34, ekumenický překlad Bible).
Požehnání: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (List Římanům 8:38-39).