Závěrečná výzva v knize Píseň písní
„Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!" |
„Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách." (Píseň písní 8:13-14, ekumenický překlad Bible). |
Vážení čtenáři. Většina z nás, kteří máme rádi Písma svatá – zvláště jejich nadčasové poselství pro naše nejosobnější oslovení – víme, že každá první a poslední věta biblické knihy je nesmírně důležitá. U knih Starého Zákona je to pro všechny naslouchající jakýsi známý odtajněný kód informací. Takže je-li první verš této nanejvýš poetické milenecké knihy věta: „Nejkrásnější z písní Šalamounových,“ všichni čtenáři mají slyšet, že to nejvzácnější pro moudrého člověka, nebo člověka hledající moudrost, je jeho nejhlubší oddanost lásce. |
Čím ovšem kniha Píseň písní končí? A jaké je tedy závěrečné poselství pro každého, kdo po této lásce touží? Je to velice zajímavé: On varuje jí, že je špehována, a ať se mu co nejdříve ozve. Ona ovšem okamžitě varuje jeho, že je také v nebezpečí, a ať co nejdříve uprchne z místa, kde právě prodlévá. Celá jinak velice pozitivní kniha o osmi kapitolách končí vzájemným varováním. Co se nám tím chce říct? Zvláště pak, když už víme, že nás Píseň písní vybízí ke všem skutečným láskám, které jen jako smrtelníci můžeme zakoušet, a to od té s našim Stvořitelem a Vykupitelem, až po tu partnerskou a manželskou. Připomeňme si prosím krátce, ke kterým láskám nás vždycky povzbuzovala: |
|
|
|
|
Ať tak, nebo tak, všechny tyto vztahy mohou být ohroženy, a je tím pádem jen na nás, abychom uměli tyto vztahy ochránit. Vás ale okamžitě napadne, kdo je oním nepřítelem? Před kým je máme chránit? Chceme-li správně porozumět původnímu významu, musíme si více prohlédnout dané prostředí: V době, kdy vznikaly tyto texty byli poměry přirozeně odlišné, než je tomu dnes. Jaké? U bohatých lidí jako byl král Šalamoun existovaly harémy, což bylo v dané době naprosto normální. Nikdo s tím neměl problém. Občas ovšem nějaký ten král nebo šlechtic, nebo jednoduše majetný člověk si pronajímal zvědy, kteří obcházeli vesnice a města, a hledali pro tyto harémy potencionální služebnice. Na tom také prozatím nebylo nic nekalého. Jenže když se takovému králi nějaká slečna obzvlášť líbila, záleželo jen na jeho charakteru, jestli rodiče oné slečny přímo či nepřímo donutil, aby jí prodali k jeho službám. Tzv. „druhové“ v našem čteném oddíle jsou zřejmě slídilové člověka nanejvýš ambiciózního, který si jde pevně za svým. Jeho služebníci jdou tak daleko, že překračují intimní zónu dívky, kde se ona nevěda cítí bezpečně ve své zahradě. Všimněme si prosím: Nejdou sice přímo vidět, o to více ale sledují hlas jejího srdce – ty nejosobnější, a tím pádem nejzranitelnější věci – lidského života. |
Když nyní půjdeme po poselství, jako by nám tato scéna něco připomínala, viďte? To nejcennější, co máme a čím přirozeně jsme je sledováno někým, kdo chce na tom parazitovat. To nemusí být jen zištní lidé z venčí jako všichni nedobří budoucí životní partneři (oni i ony), kteří nedozrálí (a nikdy zřejmě ani nedozrají) ke skutečné lásce. To ale také nemusí být jen vnější vlivy kolem mileneckých párů v podobě různých pokušení a nástrah k případné nevěře, k případným rozvodům. Paraziti mohou být také v nás, v našich zákoutích naše duše. Jeden z nich má jméno sebelítost. „Já s ním - s ní neprožívám to či ono,“ nebo „S tebou jsem se nezmohl - nezmohla na to a to.“ A těchto malých sebestředných potvůrek v sobě nosíme samozřejmě více. Když jím ovšem dáme více prostoru, než k dobré komunikaci mezi partnery mohou dostat, začnou nás pomalinku ale jistě porcovat na malé částečky. |
V ohrožení je ovšem i on – představitel určité stability a síly. Jak je to možné? Může být například Hospodin, nebo Kristus, nebo moudrost nebo charakterní muž něčím umenšen? Ano, může, a rád vám povím čím. I někdo tak silný jako je „ON,“ ať už je to kdokoliv, může dostat ránu pod pás, není-li v blízkosti „JÍ“. U Hospodina je to situace spíše subjektivní, tedy konkrétně, že máme pokřivený obraz kým skutečně je. Například si věřící říká: „Mně už Pán Bůh nemá rád, protože se mi hroutí můj život. Neodpovídá na mé modlitby. Přestávám cítit požehnání. Kde je? Proč se mi tolik nedaří??“ Ve vztahu k moudrosti zase: „Proč stále opakuji ty samé životní chyby? Proč neustále přicházím o své přátelé? Jak mám zakrýt své nedostatky a rušivé projevy??“. A v partnerských vztazích: „Proč už nejsme schopni spolu hovořit? Proč je nám bez sebe lépe, i když stále hůř??“ To jsou, přátelé, vážné otázky, na které neznáme konkrétní odpovědi. Můžeme ale z podstaty dnešní naší výzvy vzít toto: |
Než nastane krize lásky, musíme udělat maximum, aby tato krize nenastala, nebo aby když nastane, my už na ní byli co nejvíce připraveni. A ona nastane, protože krize je přirozenou součásti prohlubování každého vztahu. Pasivita, že to nějak dopadne je ovšem lichá. Aktivní přístup ochránit lásku musí být hlavním programem našich příběhů. V našich rodinách, společenstvích, církvích, ale stejně tak v našich srdcích. Velikou nadějí nám může být, že láska je v Kristu s námi vždy a všude, a že v krizových situacích velmi často hodně dopředu vysílá varovné signály. Na nás ale je, abychom byli bdělý. Člověk, který nepřipouští ohrožení je naivka. Pár, který se cíleně nechrání je velice zranitelný. Rodina, která do sebe neinvestuje je s největší pravděpodobností odsouzena k vyhoření svých vztahů. Osobnost, která na sobě cíleně nepracuje – a je nyní jedno v jaké oblasti, jestli odborné, relaxační, nebo přímo spirituální ve vztahu s Bohem – časem dojde ke srázu svých limitů. Dnešní výzva ale zní: vůbec tomu tak být nemusí! Naše vztahy mohou být naopak velice silné a krásné! Mohou ze všech případných krizí vzít užitek: proměnu a novou inspiraci. |
Přeji proto nám všem, abychom měli teoreticky i prakticky spočítané všechny naše nejdůležitější životní priority. Aby láska například neustupovala ziskuchtivosti nebo nekalé touze po uznání. Naopak, aby určovala běh každého z nás ve své nezištnosti, čistotě a vznešenosti. Vždyť „Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání (Píseň písní 8:7).“ Ať tedy tato láska chrání naše životy. Ať naše moudrá ostražitost chrání naší životní lásku. „Vždyť silná jako smrt je láska (v. 6a).“ |
„Děkujeme ti, nebeský náš Otče, za lásku, kterou máš ke všem lidem bez rozdílu. Děkujeme, že jsme jí mohli zahlédnout v životě i umírání Ježíše Krista na kříži. Prosíme tě, abychom z tvé odvěké lásky mohli čerpat moudrost i statečnost pro všechny naše vztahy. Pro dílo záchrany v našem Spasiteli Ježíši – Amen.“ |
Slovo na cestu: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.“ (1. list Petrův 5:8-9, ekumenický překlad Bible). |
Požehnání: „A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ (1P 5:10-11).
|