Inspirující společenství
|
Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. |
|
Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. (List Jakubův 5:13-20, ekumenický překlad Bible) |
|
Kázat na kázání není lehké, aby se člověk zbytečně neopakoval. Ano, tento dopis, i když ho křesťané uznali za součást knih Nového Zákona až ve 4. století, tak tento dopis se všeobecně přijímal jako slovo pro všechny křesťany, a to ať už žili kdekoliv. Proto mu někdy odborněji říkáme obecný list. Je velice přímočarý a chvílemi i docela přísný. Martin Luther s ním měl trochu problém - nazval jej slaměnou epištolou pro svůj důraz na skutky jako projev živé víry, - ale z Bible ho na druhou stranu nikdy nevyloučil. Každopádně když si ho doma v klidu přečtete, nezůstane na Vás nit suchá … |
|
A dnes jsme na konci toho, co apoštolu Jakubovi, jinak bratru Ježíšovi, leželo na srdci. Zmiňuje hlavní životní nálady věřících a zároveň dává podnětná duchovní východiska. Přitom vychází z toho, že křesťané spolu žijí v pravidelném společenství. Tedy že se pravidelně vidí a vnímají. A v tom všem mají přirozeně své zodpovědné vedoucí, které Písmo nazývá starší – ve významovém překladu dozorci, dohližitelé ve smyslu pozitivní ochránci zdravého učení i jednání, ne negativní bachaři nejosobnější víry. Co ovšem, když se někdo z různých důvodů od církve vzdaluje? Protože je církev nazvána Božím domem, nebo také církví živého Boha či sloupem a oporou pravdy (1Tm 3:15-16), máme se zajímat, co je toho důvodem, a když na to přijde, pokusit se vzdalujícího namotivovat, aby se ve svém čase vrátil. |
| Co jsou ovšem nejčastějšími důvody, že křesťané přestávají chodit do církve? Osobně se domnívám, že jsou tři, a všechny tři souvisejí s určitou mírou kvality naši mezilidské konverzace: |
|
- cítí se ve společenství osamoceněji, než ve svém soukromí, |
|
- vnímají, že je někdo pořád do něčeho nutí, nebo nepřímo vybízí, |
| - a potřebují změnu činnosti, či alespoň rytmu, jenže neví, jak na to. |
| Důvodů může být samozřejmě daleko více, které byste zase doplnili z vašich zkušeností vy. Ovšem toto je mé letité pozorování, a věřte mi, stále si lámu hlavu, jak těmto tendencím v církví co nejúčinněji předcházet. Sám za sebe se proto snažím: |
|
- být blízkým člověkem, a k této životní empatii povzbuzovat ostatní, |
|
- stále respektovat svobodnou vůli druhého, a to i když je křesťanem léta, a skoro bychom mohli propadnout pokušení domnívat se, že je již zcela našim „církevním majetkem“. Rozhodně ovšem dbám na svůj postoj vnímat druhého za svobodnou bytost, rovnocenného partnera, se kterým se učím konverzovat tak, aby mu to bylo příjemné – tedy aby se vnímal za svébytnou a respektovanou bytost, která má svá práva i důstojnost, |
| - a potom samozřejmě něco vědět o nutnosti změny pro zdravý rozvoj osobnosti i duchovního života. Něco si o tom přečíst od povolaných odborníků. Křesťan, který nerespektuje vědu či umění, nerespektuje do hloubky ani Písmo svaté či tradici svého prostředí. |
|
Pojďme ale prosím ještě na chvíli k našemu textu. Apoštol Jakub má mnoho zkušeností s vedením věřících. Dobře ví, že musí být velice konkrétní, aby se jeho posluchači měli čeho chytit. Sám, jak už jsem jednou zmínil, povzbuzuje k aktívním projevům – ke skutkům. Společným jmenovatelem je proto odvážná víra, která se umí (1) dívat, která se umí následně (2) ptát, a která také umí nakonec i (3) vstoupit do potřeb druhého. Zmíněn je Eliáš, který je pro nás v Bibli archetyp či prototyp služebníka, který se nechává jediným pravým Bohem vysílat, kde jen sám uzná. Toto je také význam jeho jména: „Můj Bůh je Hospodin“ ve smyslu „jedině od Něj čerpám sílu“. A to má být i východiskem pro nás a pro všechny, kteří si dají nakonec říct. Nemáme nikoho do ničeho nutit z vlastní síly. Božím zájmem je záchrana každého člověka. Tuto nabídku spásy s nabídkou společenství spasených ovšem můžeme s určitou odhodlanou moudrosti každému nabízet. Jde ale hodně o dobré načasování a citlivou formu sdělení. |
| Mít „přikryté množství hříchu“ - třísloví, kterým Jakub končí svůj dopis - ve skutečnosti již všichni máme díky ponížení Ježíše pro každého z nás na kříži. Tam nás zbavil našich vin a slabostí. Co se týče ulehčení našemu svědomí, děje se tak v blízkosti svatého Ducha. Jeho působení je patrné v tomto světě, jak také jinak? Také v srdci člověka dobré vůle, nutno okamžitě dodat. Ovšem nejvíce je jeho síla a moc ve společenství věřících. Proto je každá církev ve skutečnosti velikým Božím darem, který bychom si všichni měli aktivně vážit a chránit. Alespoň, jak to z Bible vidím já. |
| „Děkujeme ti, laskavý náš Bože Otče, za dar církve na všech místech a ve všech podobách. Děkujeme, že právě tam se učíme vnímat Krista ve druhých bratrech a sestrách, tak jako oni v nás. Prosíme tě, abychom měli moudrost, jak být druhým blízkým člověkem, který umí komunikovat duchovním jazykem víry, naděje a lásky. Přimlouváme se za všechny opuštěné, zraněné i přepracované. Prosíme o pomoc pro ně. A chválíme tě, že jsi nad námi všemi nesmírně trpělivý a milosrdný Pán! V Ježíšově jménu. Amen.“ |
| Slovo na cestu: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje.“ (Jakub 1:5-6a, ekumenický překlad Bible). |
|
Požehnání: „Ať Vás všude provází náš drahý Pán Ježíš Kristus!“
|