Květná neděle
Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: `Pán je potřebuje. ´" |
Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?" Oni odpověděli: "Pán je potřebuje." Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lukáš 19:28-40, ekumenický překlad Bible) |
Ano, oslavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma není jen historická zkušenost vyjádřená svědeckým stylem evangelisty Lukáše, který chce především teologickým jazykem zdůraznit ono stěžejní, totiž že Ježíš byl a je služebník. Doslova píše: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (19:10).“ Je to také zkušenost každého z nás. V jakém slova smyslu? I k nám Ježíš tu a tam vjíždí – tedy do místa našeho konfliktu – totiž do těch míst našich osobností, kde se to v nás, jak se patří pere! Kde konkrétně? Všude tam, kde se v nás odehrává ten dávný zápas, jestli je Ježíš skutečně Mesiáš, který je hoden veškeré naší podřízenosti, anebo je to jen blaf. |
Když ale dovolíte, budu nyní více konkrétní. Květná neděle – svátek příjezdu Krista do Jeruzaléma je v křesťanském kalendáři přesně týden před Velikonocemi. Sedm dní. Někdo by řekl číslo milosti, kdy se onen konflikt odehrává, na jejímž konci zvítězí, když ne čistý rozum, tak „čistá víra“, že vstal Ježíš z mrtvých. Jeho vzkříšení je pro nás ovšem málo, pokud se nás také netýká. A květná neděle s následným týdnem o tom symbolicky rozhoduje. Co se tedy odehrává? Ježíš přijíždí jako Král, aby nastolil své království. Všichni jeho učedníci v nás – tedy všichni služebníci, kteří v nás jásají, důvěřují jeho slovům. Například první služebník v nás – pan Pokorný poslušně zajde pro oslátko, i když upřímně řečeno riskuje, že ho celá vesnice prohlásí za zloděje. Jde, protože mu to řekl někdo, ke komu získává důvěru. Jiný služebník v nás – další naše vlastnost či postoj (nazvěme ho třeba pan Štědrý) - oddaně daruje své oslátko, a to jen proto, že od dvou podivných lidí uslyší, že je Pán potřebuje. „Asi rok jsme zvíře – onen symbol Mesiášské blízkosti opatrovali, a nyní přišel čas ho Bohu vydat.“ A pak jsou tu služebníci v nás, kteří chtějí Ježíše vítat a slavit! Těší se na něho. Dokonce, když přijíždí, tak mu prostírají své pláště – výraz osobního i společenského života na cestu. Plášť tenkrát znamenal (1) ochranu lidského života, protože přes den chránil před silným sluncem a v noci před nepříjemným chladem, ale také (2) sociální začlenění do společnosti. Nyní toto všechno chce být pod autoritou Mesiáše. |
V nás se to ale, jak už jsem jednou řekl, pere. Nejsou v nás jen postoje důvěry, ale také hluboké propasti nedůvěry. Farizeové, kteří u Krista zpochybňuji, co se jen dá. Ano, oni nás umravňují, že to s oslavou Ježíše jako krále nemáme tolik přehánět. Co když není tím, co o sobě říká? Co když i činy, které jsme s Ním dodnes zažili nás mají od Boha odvést? Co když obecně řečeno neudělá, co všichni popravdě očekáváme? Například nějaké významné lidské vítězství. Třeba nad nemocí, nebo vztahovým rodinným problémem? |
A právě tady se láme chléb! Ježíš nenastoluje království prosperity a úspěchu, ale vládu, která je jiné dimenze, než je ta naše v našem očekávání. Končí na kříži, kde slibuje zločinci, že ještě dnes bude v království jeho Otce. Umírá, a s ním i naše představy o Bohu, který vše zdárně vyřeší, jak by se nám všem líbilo. Jenže ono zklamání je zkouška, zda Mu přesto důvěřujeme, že to vymyslí jinak. Zda to v našem životě udělá lépe. Přesněji řečeno, zda už to lépe neudělal například tím, že nechal prohrát všechna naše očekávání a ambice, aby mohlo přijít jeho království. |
Učedníci v nás přestali jásat, a začalo v nás jásat kamení. Vše mrtvé ožívá spolu se vzkříšeným Kristem. I naše kamenná srdce. Všechny postoje nedůvěry, pochybnosti, výčitek i beznaděje se proměňuji v překvapení, že Ježíš žije spolu s jeho královstvím. I přes výsměch většiny kolem nás? I přes absenci objektivních důkazů? I přes všudypřítomnou pošetilost či lhostejnost k těmto duchovním skutečnostem? Ano, i přes to přese všechno Ježíš vládne. Modlím se, abychom o tuto důvěru nepřestávali zápasit, když k nám právě přijíždí …. |
„Děkujeme ti, nebeský náš Otče, za tvůj největší dar v osobě našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista, kterého jsi nám všem poslal. Děkujeme ti, že přijel jako Záchrance i k nám do našeho města zápasu. Prosíme tě, abychom v Něm mohli najít svoji chválu i pokornou věrnost. On je naše Spása! A chválíme Tě za jeho vládu v našich nejosobnějších příbězích. Amen.“ |
Slovo na cestu: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.“ (List Filipským 4:4-5, ekumenický překlad Bible). |
Požehnání: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fp 4:6-7).
|