Prorok Samuel
Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. | ||||
Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: "Tu jsem." Běžel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, lehni si zase." Šel si tedy lehnout. | ||||
Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." On však řekl: "Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase." Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: "Tu jsem, volal jsi mě." Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: "Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Samuel si tedy šel lehnout na své místo. (1. kniha Samuelova 3:1-9, ekumenický překlad Bible) |
||||
|
||||
Vážení čtenáři, milí přátelé. Příběh, který právě z Bible čteme, má nadčasové poselství, a tím je naše nejosobnější povolání k určitému úkolu. Proč je toto povolání důležité? Když bych měl odpovědět bez zdlouhavé diplomacie, tak bych řekl minimálně ze dvou důvodů: (1) Toto povolání je důležité, protože je od Boha. To znamená: šité nám na míru. Když nás Bůh zavolá, je to vždycky to nejlepší pro nás i pro naše okolí. Druhým důvodem, proč je pro nás toto povolání důležité je, že (2) díky němu poznáváme to, co je v životě nejpodstatnější, a tím je Bůh sám - zdroj veškerého života. Podle mnohých biblických příběhů promarnit život znamená jednoduše prožít život bez Boží moudrosti. Je to vůbec možné? Je, a rád bych k tomu uvedl jeden příklad ze svého života: Od svých 5 let jsem bruslil a hrál hokej. Můj rodný Havířov je dodnes hokejové město. A protože se tomuto sportu věnoval můj starší bratr, má volba byla jasná. Léta jsem každé ráno trénoval s jediným cílem, totiž abych byl tím nejlepším z nejlepších, a zdálo se, že tomu tak asi je. A když už to vypadalo, že mám před sebou dobře nastartovanou kariéru, měl jsem s bratrem na motorce autonehodu Zpátky ale k našemu čtenému oddílu: Samuel byl v něm třikrát probuzen, aby jeho učitel Élí pochopil, že ho Hospodin Bůh povolává za svého proroka. Je v tom pro nás veliká inspirace. Probuzení k novému životu zde vlastně znamená nechat se zavolat ke konkrétnímu Božímu dílu. Je už druhořadé k jakému. Je - jak už jsme si řekli - od našeho Původce, a je pro jeho specifické úmysly. Nezáleží na našem výkonu. Důležité je, abychom se povolat nechali, a pak mu zůstali věrni. |
||||
Jenže my můžeme být při tomto povolávání buď v roli mladého Samuela, nebo v roli zkušeného Élího, případně v situací obou zároveň. Nejdříve role Samuela: Bůh nám ukazuje něco nového, co máme začít dělat. Ba co více, čím se máme stát. Být prorokem v době našich aktéru vlastně znamenalo druhým lidem aktualizovat Mojžíšův Zákon. Nešlo o předvídání budoucnosti, jak se mnozí domnívají. Pro mě to například znamená, abych věrně, a co nejsrozumitelněji, vysvětloval druhým smysl poselství knih Písma svatého, právě s ohledem na dnešní dobu. Například před třemi léty byl aktuální problém s uprchlickou krizí, tak jsem na biblické hodině se zájemci četl knihu Rút o našem vztahu k příchozím. Dnes není možné se v důsledku koronavirové pandemie setkávat nad Biblí, tak se alespoň pokouším zpravovat tyto internetové stránky s tzv. malou biblickou pro zájemce. Cítím to zkrátka za své konkrétní povolání. A že o toto biblické vzdělávání se není až takový zájem? (Dokonce ani mezi lidmi víry ne Není totiž lehké být člověkem víry. Ježíš říká, že je to cesta úzká - tzn. cesta náročná a cesta trnitá - tzn. kolikrát i cesta bolestná. Na druhé straně cesta úzká znamená i cestu plnou dobrodružství, cestu neprobádanou, cestu nových možností! A cesta trnitá zase cestu, kde je krása a vůně růží či jiných jedinečných rostlin. Je to zkrátka cesta, kde je plnost života. Pro někoho jiného ovšem Boží povolání může znamenat něco zcela odlišného. Například si ho Bůh chce použít pro nějaký projekt, myšlenku, nebo přímo vizi. Může mít tisíce podob. Bůh si to sám v sobě předsevzal, a rozhodl se, že si nás k tomu použije. Vždy je to veliká výsada! |
||||
A teď z pohledu Élího: v naší blízkosti je někdo, komu můžeme pomoci, aby navázal svůj osobní vztah s Kristem. Jenže on neví, jak na to. A protože my už máme onu důležitou zkušenost, můžeme mu říci, jak začít. To dělají Élíové dnešní doby. Předávají Boží moudrost a poznání. Nenechávají si nic pro sebe. Byla jim na čas propůjčená, aby mohla sloužit dalším potřebným. I církev má tento úkol. Má z generace na generaci předávat jádro evangelia, totiž, že Ježíš pro nás zemřel a pro nás vstal z mrtvých jako výraz odvěké Boží lásky k člověku, odpouští nám naše viny a dává svého Ducha jako osobní zmocnění k našemu nelehkému příběhu. Povolává zkrátka k novému životu. Sbory věřících lidí, kteří nepředávají toto poselství dál, umírají sami v sobě. Vymírají, i když ještě na čas žijí. A naopak společenství, kde se na druhé takto myslí a takto činí, Bůh koná veliké věci! |
||||
Jak jsme si už ale řekli: velmi často jsme v rolích Samuela – tj. v překladu: "Hospodinem vyslyšených," i Élího – tj. "Hospodinem odkojených" zároveň. Někdo moudrý řekl, že kdo chce dobře vést, musí být dobře veden. Předává - co získává. Proto se vás s určitou smělostí, vážení čtenáři, a samozřejmě také s úctou ptám: Nechce si vás laskavý a moudrý Bůh k něčemu konkrétnímu použít? Nevolal vás upřímně řečeno už několikrát, abyste ho následovali? Neotevřel před vámi dveře?? I v tomto smyslu totiž můžeme chápat své Boží zavolání jako výraz našeho spirituálního procitnutí, jako počátek našeho duchovního vzkříšení. A jako se každý rok po zimním čase nakonec loučíme z dlouhým obdobím temnoty a nevlídným počasím, můžeme se už dnes nechat proměnit ze svého předešlého způsobu života, právě pro ten obnovený v našem společném Spasiteli Ježíši Kristu. Život s Ním je skutečně jedinečný! Proč? Protože všechny naše starosti a trápení už neneseme sami. Dokonce si moc přeje, abychom se Mu je učili zcela odevzdávat právě pro lehkost našeho bytí. |
||||
„Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, Hospodine, za povolání k novému životu skrze vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Děkujeme, že smrt i strach z ní byla překonána moci tvojí lásky. Prosíme Tě, abychom uměli žít tento nový život v našich vztazích i v našich profesích. Kéž najdeme odvahu žít a pracovat v souladu s tím, co je nám od tebe vlastní. Pro tvojí čest a slávu! Amen.“ | ||||
Slovo na cestu: „Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“ (Židům 13:17, ekumenický překlad Bible). | ||||
Požehnání: „A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.“ (Žd 13:20-21).
|
||||