Má Ježíš plnit naše přání?
Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě." Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
(Markovo evangelium 10:35-45, ekumenický překlad Bible)
„Samozřejmě, že ano,“ odpovědělo by možná nemálo nově obrácených věřících. „Vždyť nám to mnohokráte Nový Zákon připomíná.“ A měli by částečně pravdu. I Jakub s Janem měli slíbeno, že budou pít kalich, který jejich Mistr – tedy že zakusí na sobě všechny plusy i mínusy následování Ježíše, a že i oni projdou jakousi duchovní zkušeností utrpení. Zajímavé je, že Jakub historicky odlišně než Jan. V našem příběhu jde ale zřejmě o něco jiného. O co?
Víte, oba synové Zebedeovi, Jakub i Jan, se díky své smělosti pro sebe něco od Ježíše dozvěděli. Kdyby se nezeptali, ani ostatní apoštolové, tak jako my dnes, bychom neslyšeli Ježíšovu zásadu o službě druhým bratřím a sestrám. Proto bychom se jako ostatních deset apoštolů na ně neměli hněvat, ani je nikterak snižovat. Díky nim zkrátka všichni víme, že i samotný Ježíš znal hranici svých pravomocí. Známe je ovšem my ve službě druhým, nebo v nás stále ještě mají místo elitářské tendence, nebo dokonce mocenské zásady lidí neznající Boží království?
Ano, v těle Kristově je ona pomyslná „pyramida vedení“ hrotem dolů. Kdo chce být největším, má sloužit všem. A jako se toto Markovi čtenáři dovídají díky Jakubovi a Janovi v jeho evangeliu, můžeme i my dnes dát Bohu na oltář své otázky, své nevědění, svojí zvědavost (klidně hraničící s drzostí), své ambice, své představy o naší budoucnosti, svou kariéru, zkrátka nejenom své přednosti, ale i své slabosti, které má Hospodin moc přetavit v naše dobro i v požehnání pro lidi kolem nás. Má tedy Ježíš plnit naše přání? Pokud Mu důvěřujeme, že nejlépe ví, co je pro nás dobré, tak bych si dovolil v závěru, vážení čtenáři, napsat, že určitě ano. Je ovšem jen na Něm, kdy a jak. Boží pokoj ovšem nabízí okamžitě, když Mu své žádostí s důvěrou každý den - i dnes - odevzdáme: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (List Filipským 4:6-7).
Jiří Kantor
(Úvodník k březnovému číslu evangelického týdeníku Kostnické jiskry 2015)