Když se v nás rodí Boží život
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
(Janovo evangelium 3:1-17, ekumenický překlad Bible)
Vážení čtenáři, milí přátelé. Když Nový Zákon - druhá a kratší polovina Bible - hovoří o znovuzrození, nemyslí jen (1) situaci, kdy člověk má za sebou určitý duchovní porod, tedy zlomový okamžik, jakousi výslednici celého procesu těhotenství. Druhým stejně důležitým významem tohoto slova je (2) právě zmíněný proces – tedy celé těhotenství, které začíná početím Božího slova v člověku, pokračuje duchovním růstem v srdci jedince, a v konkrétním čase vrcholí porodem.
Podle odborných řečtinářů se k prvnímu významu hlásí apoštol Jan, a k tomu druhému apoštol Petr a Jakub, všichni tři, aby se samozřejmě vzájemně teologicky doplnili. Proč to hned v úvodu zmiňuji? Pokud se někdy setkáte u některých křesťanů jen s jednou interpretací tématu znovuzrození, vždy to pravděpodobně vyvolá praktické potíže. Jaké? Pokusím se to vysvětlit:
V prvním případě v prostředí, kde je tlak na váš „duchovní porod“ – tedy vaše obrácení se hrozí, že vyvoláte porod předčasně, což má za následek duchovní dítě nevyvinuté, které bez složitého „inkubátoru“ může zemřít kvůli špatné teplotě, nebo nedostatku živin, či ze stresu, které v lůně maminky jednoduše nemělo. Znám takovéto případy. Lidé tzv. uvěří, obrátí se, vyznají Krista jako Spasitele před ostatními věřícími jen, aby už od nich měli klid, nebo aby uvolnili sociální přetížení dané komunity. Nejvíce na ráně jsou samozřejmě děti z věřících rodin. Umíte si potom představit, jak to v těchto případech pak velmi často dopadá: duchovní život se pomalinku ztrácí, lidé odpadají, mnozí jsou zklamání.
Ve druhém případě, tedy tam, kde je naopak důraz jen na zdravý proces těhotenství, zase hrozí, že se porod příliš oddálí, a v pozdějším stádiu může ohrozit nejen zdraví dítěte, ale i matky – církve. Jak to vypadá prakticky? Všichni jsou sympatizanti Krista a jeho apoštolů, Bible a křesťanů, všichni se dokonce hlásí ke všemu, co kdy Boží lid vyznával, ale většina zatím ještě neudělala ten poslední krok, aby se Kristu cele vydala a nechala se jim osobně povolat k novému životu s Ním.
Když ovšem toto, vážené čtenářky a vážení čtenáři, píšu, uvědomuji si, že věci hodně stavím do černobílého vnímání praktického života. Ve skutečnosti opravdu záleží na konkrétním duchovním prostředí dané církevní komunity, na každém jednotlivém sboru či farnosti, na každém duchovním učiteli. Někde může být situace, jako v našem prvním či druhém případně, jinde ale může být tento dvojí vyvážený důraz na znovuzrození, což je samozřejmě ideální.
Zmiňujeme-li tento dvojí význam důrazu v učení apoštolů, musíme ještě něco dodat. Člověk, který se skutečně nově narodil z Božího Ducha a z Božího slova, pak následně věří, nebo alespoň o tuto svojí důvěru Bohu Otci celoživotně zápasí: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (J 1:12-13).
Nejde jen o chvilkové duševní nadšení. Jsou to lidé, kteří věří. A tady je důležité se na chvíli zastavit: V co tito lidé uvěřili? Na čem stojí jejich víra? Je postavená na svém vlastním prožitku svého obrácení? Ale vůbec ne! Jejich víra přece stojí na zkušenosti staré 2000 let – totiž, že Ježíš pro ně zemřel a vstal z mrtvých. A protože golgotský kříž i vzkříšení jsou, jak věříme, nadčasové veličiny, proměňuji životy i dnes každého, kdo je vírou pro svůj život přijímá.
Tedy přísně vzato nejen jednou při své první konverzi, ale neustále celoživotně takto poznává moc spasitelného díla Ježíše. Vrůstá do jeho příběhu. V tom nám mimo jiné pomáhá pravidelný liturgický rok, který zprostředkovává hlavní pilíře naší spásy. A pokud jej pro sebe přijímáme jako osvědčený dobrý prostředek církve, Duch svatý si ho v našem srdci mocně používá. Je to po staletí vyzkoušené.
Rád bych se ale ještě vyjádřil, když dovolíte, ke druhé situaci, kdy jsme v onom duchovním procesu, třeba v blízkosti věřících, nebo Bible, nebo obojího, ale zatím ještě vůbec nemáme potřebu přihlásit se ke Kristu jako k osobnímu Spasiteli. Tady Vás chci velmi požádat, abyste si nepřipouštěli žádné vnitřní tlaky či dokonce vnitřní mentální násilí. Vše má svůj čas. Buďte v klidu. Jen prosím buďte citlivý na vnitřní hlas k vaší duši.
Jste vnitřně vedení, v pohybu, ve svém duchovním růstu. Potřebujete být v klidu, v nezbytné pasivitě, abyste sílili a rozvíjeli se ve vše, čím už vlastně jste. Když pak zakusíte vnitřní pohnutí, kontrakce, nebraňte se prosím tomu. Přichází vstup do nové dimenze: vstup do Božího království! Jak ale zmiňuji, zatím prosím buďte v klidu a v blízkosti své maminky církve, a to ať už jde o Bibli (tam je také církev), nebo o ty právě žijící věřící.
A jak toto souhrnně řečeno souvisí s dnešním příběhem noční tajné návštěvy Nikodéma u Ježíše? Jednoduše. Nikodém podle mé interpretace byl touto návštěvou - možná ještě chvíli před ní - poprvé osloven Duchem svatým skrze slovo Pána Ježíše. Slyší radikálně, že se musí znovu narodit! Nestačí víra v Boha, dokonce ani nestačí pravidelně chodit do kostela, nebo být ještě k tomuto, jako Nikodém, služebníkem Božího lidu. To vše Nikodém dělal, přesto nebyl znovuzrozený.
Když ale sledujete dále jeho jednání v Janově evangeliu (viz Jan 7:45-52 a 19:38-42), můžeme se domnívat, že k němu směle mířil, nebo jim už dokonce jako tajný učedník Kristův v určité chvíli byl. Nevíme to přesně, ale náznaky tu jsou. Ať tak, či tak, vše je dílo svatého Ducha, kterého nám o letnicích poslal Pán, jak slíbil. Tento Duch života a lásky nás spojuje s Otcem a s jeho Synem. Proto věříme ve svatou Trojici. Jsme Jí vnitřně účastní tím, že s Ní jednoduše počítáme, a tím jí necháváme promlouvat do našeho soukromí.
Tak nám všem, přátelé, přeji, abychom v tomto období vánoční svátků mohli plně spoluprožívat, že je nám krok za krokem odkrývaná krása Božího stvoření i našeho spasení, kde s námi laskavý a dobrý Hospodin aktivně počítá! Amen.
„Děkujeme Ti, Pane Ježíši Kriste, za tvojí přímou řeč k Nikodémovi. Ty jsi věděl, co potřeboval slyšet, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda se svému znovuzrození otevře, či nikoliv. Děkuji Ti, že jsi tak učinil i u mě, tak jako to činíš u všech lidí, kterým nabízíš nový život se svým Bohem Otcem. Prosím, abychom nikdo nepromeškali tvé povolání. Prosím, abychom nikdy neztratili víru. Prosím, aby se na nás dokonával tvůj jedinečný příběh! Pro Tvojí lásku k nám ke všem. Amen.“
Slovo na cestu: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (Jan 3:16-17, ekumenický překlad Bible).
Požehnání: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3:36).