Slovo závěrem
Milí přátelé, sourozenci.
V poslední době hodně přemýšlím o naší nedělní liturgii, díky které pravidelně spoluprožíváme naše společenství s Kristem i jeden s druhým. A jsem za ní velice vděčný. Nevím, jestli o ní přemýšlíte jako já, ale mně osobně připadá docela pestrá a bohatá, zvláště když víme, že toto slůvko vyjadřuje určitou cestu naší duchovní obnovy, doslova „službu lidu“. Díky tomu, co zakoušíme v neděli, si pak můžeme prakticky odvodit, jak máme žít celý následující pracovní týden. Je to také jediný okamžik v týdnu, kdy můžeme být všichni spolu.
Proč se dnes v tomto úvodníku věnuji zrovna liturgii? Víte, ona nám pomáhá, abychom postupně rostli do naší lidské zralosti skrze vrůstání do příběhu Ježíše Krista. Proto také pravidelně se opakující liturgický rok, čtvero čtení z Bible, stále stejné rituály atd. Zjevně potřebujeme prostředí, kde s námi Duch svatý bude do hloubky jednat. Proto bych chtěl všechny křesťany povzbudit, aby do církve chodili právě s tímto motivem. Církev podle mého názoru není prvotně o výkonu, ale o ztišení.
Dobrá liturgie ovšem dělá ještě další úžasnou úlohu: totiž spojuje tři duchovní proudy, které jsou ve všech zdravých místních církvích, a které se vzájemně potřebují i doplňuji zároveň. Propojuje tzv. tradicionalisty, kteří ostatní povzbuzují, odkud jsme a jaké jsou naše kořeny, s progresívním proudem (chcete-li s proroky), kteří zase usilují o aktuální věci v církvi, a nakonec dobrá liturgie propojuje i s proudem vizionářským, který se snaží vidět to podstatné hodně dopředu a za roh. Každý z nás patříme více či méně tam, nebo tam či tam. Chtěl bych nás všechny povzbudit, abychom tyto tři proudy nechali vedle sebe žít. Jinými slovy, abychom ani jeden nevytlačovali pryč jako zbytečný. V praxi to může znamenat, že například někdy budeme více vzpomínat na to dobré, jindy více věci vysvětlovat novým jazykem naší doby, a zase jindy vyhlížet, co bude jednou nezbytné pro naše děti, a děti jejich děti.
Přeji nám k tomu hodně moudrosti a odvahy, zvláště pak, když můžeme i během prázdnin se za naše společenství občas pomodlit. A hlavně užijte si prosím přes prázdniny hodně odpočinku!
Jiří Kantor
(Úvodník do sborového měsíčníku Lochotínské farnosti v Plzni – červenec 2015)